Ahoj kamarádi, kolegové, a hlavně sněhoví nadšenci. Jak jste ode mě zvyklí povídám vám většinou něco se sněhem, co jsme zažili na soustředěních, na závodech, nebo jen tak na tréninku. Dneska to bude jen o sluníčku a větru ve vlasech. Začátek byl sice smutnější, protože ne vše se vždy podaří přesně podle plánu a jak si člověk představuje. Nenechte se však odlákat, není to taková věda, jak se může zdát. Bylo zde spousta skvělých momentů, na které si stoprocentně v sekci vzpomínky udělám spoustu místa.
Začneme druhou polovinou zimní sezony, a to od mého vrcholu celého snažení. O čem vlastně mluvím? Mistrovství světa ve švýcarském Morgins březen 2025. Jednoduše řečeno „fakt jízda a nejlepší závod“. Ve sprintu jsem se umístil v první dvacítce závodníků. Na tu bednu si budu muset ještě nějakou chvilku počkat, ale z tohoto výsledku jsem měl moc dobrý pocit a s tím jsem jel i domů. Skvělá atmosféra a právem nejlepší závod sezony. Poté mě ještě čekal poslední závod světového poháru a zimní sezony 2025 ve francouzském Puy-Saint-Vincent. Tento závod byl také velmi povedený, ne však tolik jako mistrovství světa, ale také dobře odvedená práce. Bohužel pro mě v této kategorii poslední. Ptáte se proč? Jak tak počítám, tak už je mi dvacet, a to znamená jediné, rozloučit se s kategorií U20. Znamená to od této chvíle nástup do té nejvyšší kategorie a to mužské, kde už proti mně budou stát ta největší esa v tomto sportu. Ve skialpinismu máme sice kategorii ještě U23, ale ta je pouze vyhlašována na mistrovství světa a Evropy. Musím na rovinu říci, že z toho mám respekt a je to překročení dalšího schodu v mé jak už sportovní, tak životní cestě. Zároveň se na to ale hrozně těším a z jakéhokoliv budoucího úspěchu, pokud přijde, bude ještě větší radost.
Mé zimní snažení jsem ukončil přesně na začátku dubna a čekalo mě vytoužené volno na dva až tři týdny. Na tuhle část se také občas těším, protože v tu chvíli si mužů dělat úplně co chci. Nemusím každý den přemýšlet nad tím, co je potřeba trénovat nebo jak si naplánovat celý den, abych stihnul vše, co je třeba. Mužů si zajít například s rodinou na kolo a nehlídat při tom, jak se tepově pohybuju atd. Můžete se ptát proč je toto vlastně do celoročního tréninku zařazeno. Je to důležité, tělo se musí nejenom fyzicky ale i psychicky více uvolnit po hektické sezoně a nabrat dostatečně sil, aby mohlo jak už během léta, tak hlavně zimy podávat co nejlepší výkony. U mě tomu bylo stejně, skvěle jsem si odpočinul a těšil jsem se na další trénink. Bohužel toto přechodné období mezi volnem a letní přípravou mé tělo nesnáší úplně dobře. Nemám rád ty změny teplot. Chvíli teplo, chvíli zima a znovu se po volnu plně adaptovat a soustředit. Na pohled je to hezké, příroda se probouzí ze zimního spánku a nastává období teplejších dnů. Na trénink však pro mě nic moc. Je fakt, že ten chtíč už se konečně pořádně projet venku na silničce je velký. Však chvilku sluníčko a chvilku déšť to někdy po volnu není úplně ono. Nevím, jestli to také má někdo z vás jako já, ale třeba se shodneme. Jak jsem mluvil o těch změnách teplot s tím ruku v ruce jdou noví záškodníci v podobě respiračních infekcí. Jedna taková mě taky chytla asi na týden. Vše vypadalo dobře a začal jsem se po volnu dostávat zpět do formy. Nezbylo než navštívit lékaře a nakonec i ORL. Nakonec se ale stav začínal zlepšovat a já už jsem mohl alespoň vstát z postele. Už jsem se fyzicky cítil dobře, ale stále mě však neopouštělo zahlenění a pocit, že se moje hlava cítí jak pod vodou. Dříve předepsané alergické kapky ani prášky nezabíraly a mně nezbylo nic jiného než opět vyhledat pomoc. Obrátil jsem se opět na ORL, pro změnu k panu doktorovi Mrázkovi, říčanskému doktorovi, kterému jsem za jeho práci vděčný. Ihned po prvotní diagnóze a následném kontrolním rentgenovém snímku hlavy mi diagnostikoval zánět nosních dutin jako z učebnice. Pro mě sice špatná zpráva, ale alespoň jsme měli příčinu. Asi už tušíte, co to znamenalo. Nasazení antibiotik, léčba horkým teplem a týden se nehnout z bytu, aby tělo nebylo vystavováno jakýmkoliv teplotním rozdílům. Další týden už jsem alespoň mohl chodit do školy a připravovat se na zkoušky, které mě ve škole čekaly. Teprve třetí týden už jsem se na chvilinku mohl podívat na kolo a vyvětrat se. Poté jsem se začal dostávat do formy a postupně jsme začali zvyšovat tréninkové dávky až jsem se dostal na svůj běžný průměr. To vše ale až v půlce června. To byl takový menší popis, co mě potkalo na začátku letní přípravy. Vím, že zánět dutin není tak vážné onemocnění v porovnání s jinými, ale musím podotknout, že to nebylo úplně jednoduché období pro mě jako sportovce, který se nejenom snaží o ty dobré výsledky, posouvat limity dále ale především se bavit pohybem. Doufám, že nikoho z vás taková to zkušenost nepotká. Buďte na sebe prosím opatrní.
Přesuneme se do druhé poloviny června, kdy jsem se na tréninku už cítil komfortně. Potřeboval jsem však ještě dokončit všechny zkoušky letního semestru, aby mohly prázdniny naplno propuknout a já se tak mohl pořádně věnovat přípravě. Povedlo se vše a úspěšně jsem putoval do druhého ročníku. Co se teď bude dít? Že by Livigno v létě jako každý rok. No jasně, jak jste ode mě zvyklí, poslední dobu jezdíme do naší oblíbené destinace, a tou je Livigno. Máme tu skvělé podmínky jako je super zázemí, nadmořská výška apod. Letos se nás tu sešlo více, a to téměř všichni kolegové a boží kámoši z národního týmu. A ještě něco, letos jsme zde chtěli zůstat celý červenec, a to se také podařilo. Naši přípravu tvořily dlouhé tréninky v nízké aerobní zóně na kole, vymetání stezek na zdejších kopcích, ať už s hůlkami nebo bez a samozřejmě návštěvy posilovny. Celý měsíc jsme si fakt užili a moc se nám to vydařilo přesně tak, jak jsme chtěli.
Srpen byl ve znamení také pracovního nasazení. Jelikož se věnuji automobilové elektrotechnice, kterou také studuji, pracoval jsem ve firmě mého otce, která se na toto odvětví také zaměřuje. Zde trávím čas, pokud se nenacházím na soustředění nebo ve školní lavici. Po odvedené práci samozřejmě hned do sedla. Tento měsíc už proběhly i nějaké intervalové tréninky. Září, jak už bývá zvykem nástup do školních lavic. Zde se to týká i mé osoby, protože vzdělávací program na naší škole je od září. Naopak ale v letním semestru končíme o trochu dříve.
No a máme tu říjen, přítomnost a já teď sedím u textového editoru a lovím v paměti, co bych vám tak sem napsal a které vzpomínky ve mně nejvíce utkvěly. A jak vlastně to celé hodnotím? Velmi a velmi kladně. Nástup do sezony byl, jak je vidět ze třetího odstavce našeho povídání ne úplně šťastný. Důležité je však, že to nebylo nic vážného. Někdy se to tak bohužel semele, ale to i ke sportu patří. Nejenom vítězit, ale bojovat i sám se sebou. Jinak zbytek přípravy dopadl podle představ a jsem zatím celkem spokojený jakou práci jsme odvedli. Uvidíme kam mě jak předešlé, tak současné zkušenosti do budoucna nasměrují v mé sportovní cestě. Čeká mě dlouhá cesta, nová kategorie, ale nemůžu se dočkat. Poděkování patří trenérům a mechanikům. Stále zmiňuji Michala Strejce, mého trenéra, mechaniky firmy Alpsport a mou rodinu. Bez těchto důležitých lidí by motor s lyžemi na nohou s názvem Ondřej Nenadál nemohl běžet. Budu vás opět průběžně informovat.
Přeji vám mnoho krásných chvil na sněhu a brzy na shledanou!
Ondra používá skialpinistické vybavení od italských značek SCARPA a ATK BINDINGS a švýcarské značky MOVEMENT.
#scarpaathlete #scarpaskimo #scarparun #noplacetoofar
