Reprezentant Ondra Nenadál – Ohlédnutí za sezónou

Dub 2, 2024

IAhoj všichni!

Posledně jsem mluvil o mé počáteční zimní přípravě na rakouských ledovcích a v italském Livignu. Jako by to bylo včera, kdy jsem psal ten stejný report ze sezóny 2022/2023. Jenže není tak úplně stejný. Jsem o rok zase starší, zkušenější, další závody jsou za mnou a spousta zážitků. Letošní zima by mohla jen vyprávět. Minule jsme skončili u povídání o přípravě na mistrovství Evropy, které se pořádalo ve francouzském Flaine v lednu tohoto roku. Plány se však staly tvrdou realitou. Jak už jsem zmiňoval mistrovství Evropy se z organizačních důvodů konalo celkem brzy a byly to také první velké závody ve světě, které nás čekali. Konaly se zde všechny disciplíny v závodním skialpinismu a to: individuál, vertikál, sprint a smíšená štafeta.

Odlétali jsme z Prahy v sobotu 6.1.2024 velmi brzy ráno. Reprezentační tým byl složen téměř ze všech reprezentantů České republiky a to: kolegové z mladších kategorii Marek Foltýn, Ondřej Souček a za dívky Eva Matějovičová. Za starší kategorie: Michal Strejc, Fabián Štoček, Filip Matějovič a za ženy Marcela Vašínová. Náš první let mířil do Curychu, kde jsme následně přestupovali na druhý let do Ženevy. Cestou jsme měli menší trable se zavazadly díky přeplněném provozu na letišti, ale to je zase jiný příběh. Jako první závod byl k mé malé radosti naplánován individual. Druhý den po příletu jsme se rozhodli vydat přímo na trasu závodu, aby jsme alespoň okrajově věděli do čeho další den půjdeme. Plán trasy byl ještě do samého dne závodu dost komplikovaný a trasa byla od vedení několikrát změněna. To vše díky lavinovému nebezpečí, které v této dny nebylo úplně v dobré kondici. My jsme ale byli v dobré kondici.

Závod měl celkem 1278 výškových metrů a zde jsem se umístil na 14. místě. Na start poměrně dobrá práce. Po první a nejdelší disciplíně byl den volna za který si myslím, že jsme byli všichni rádi, protože únava na nás byla znatelně vidět. Po dobré regeneraci jsme se opět začali připravovat do boje, protože další den přišel sprint. Předem určená sprintová trať byla velmi zajímavá a můžeme tady vidět všechny prvky skialpinistického pohybu takřka ve třech minutách. Sprint je má silnější a velmi oblíbená disciplína. Zde jsem obsadil 15.místo, takže spokojenost. Poslední disciplína byla vertikál. Pět set výškových metrů, jeden výstup a krásné Alpy kolem. To byl náš vertikál. Opět jsem obsadil 15. místo. Poslední závod celého mistrovství Evropy byla smíšená štafeta, která se slavnostně díky výročí zimních olympijských her konala v Chamonix. Tohoto závodu jsem se zúčastnil jako doprovod mých kolegů ze starších kategorii. Atmosféra jednoznačně skvělá. Poslední den jsme si ještě užili nějaký čas strávený na lyžích a pár pohledů z místního okolí. Byl to krásný a památný týden se skvělými výkony. “Po tomhle se mi bude asi trochu stýskat”.

Ve chvíli kdy jsem se vrátil zpět do Čech, nemohl jsem se dočkat dalšího a teď nejen evropského, ale už světového poháru. Musel jsem si chvíli počkat, protože ten závod o kterém chci mluvit se konal o necelý měsíc později. Do té doby jsem se velmi soustředil na můj trénink, aby se to na světovém poháru dostatečně projevilo a mohl jsem se ukázat v nejlepší formě. Kde jinde trávit trénink, než na své domácí půdě na Brádlerových boudách a s těmi nejlepšími podmínkami pro trénování. Ten závod se konal v italském Bormiu a dobře si na něj pamatuji. Hlavní disciplíny zde byly sprint a smíšená štafeta pro kategorie U20 a U18. Moc jsem se na tento závod těšil, protože když jsem byl mladší strávil jsem tu nějaký čas v zimě s rodiči. Vrátili se mi nějaké vzpomínky na dětství z lyžování. Doprovod mi zde dělal také můj trenér a kolega Michal Strejc. Jak už u sprintu býva zvykem první na řadě je kvalifikace. Trať tentokrát byla velmi zmrzlá a prudká více než například ve Flaine. Ten sklon mi ale ovšem vyhovoval a i přes to se mi podařilo dostat do velkého čtvrtfinále. Bohužel jsem se už nedokázal dostat do semifinále, ale i tak jsem s tímto výsledkem naprosto spokojený. Celkově jsem skončil na 23. místě v kategorii U20 a troufám si říci, že to byl nejlepší závod sezóny.

Ale to byl zatím jen sprint. Další světový pohár nás čekal v německém Berchtesgadenu. Zde už se šel individuál i vertikál. Když už Berchtesgaden, tak těžké podmínky pro závodění na světovém poháru mladistvých. Alespoň tohle se říká o tomto místě. Před příjezdem do cílové lokality jsem strávil čas na rakouském Kaprunu, kde jsem to měl takřka za rohem na závody a mohl se zde věnovat ještě nějakému pre-race tréninku. První den se konal vertikál. Závod byl skvělý, ale podmínky opravdu těžké. Posledních 400 metrů do cíle byly skoro jako stěna. Byl jsem spokojený, i když si myslím, že to byl jeden z nejtěžších vertikálů, který jsem zatím zažil. To ale nebylo vše, protože druhý den přišel individuál a celkové vyvrcholení závodů v seriálu světového poháru. Stejný případ jako předešlý den. Závod skvělý, dalo by se říci perfektní, ale opravdu těžký. Musím dodat, že Berchtesgaden prověřil nejen mě a mé kolegy, tak i ostatní závodníky. Byl to zase skvělý víkend plný všeho, co jen můžeme najít v závodním skialpinismu.

Ondra používá skialpové boty SCARPA Alien 4.0, Alien 1.0 a běžecké boty Spin Planet, lyže MOVEMENT Race Pro 66 a vázání ATK BINDINGS Revolution Brake WC.

4 12177 500 1 06 ALI 4.0 Blk Alien 4.0 Black

4 12176 501 1 06 ALI 1.0 Car Blk Alien 1.0 Carbon Black

Reprezentant Ondra Nenadál – Ohlédnutí za sezónou

Pin It on Pinterest